|
| |
|
| |
|
|
Deficit strategického vládnutí v obranné politice ČR
Urban, Jaroslav ; Stejskal, Libor (vedoucí práce) ; Brázová, Věra - Karin (oponent)
Diplomová práce "Deficit strategického vládnutí v obranné politice České republiky" pojednává o situaci, která panuje v oblasti strategického řízení obranné politiky. Neuspokojivou situaci strategického řízení dokumentují zejména nestabilní prostředí resortu z hlediska personálního a rovněž stav vybraných modernizačních projektů. Na základě analýzy hlavních aktérů a vybraných případů je možno označit zásadní příčiny deficitu strategického řízení jako obecné z hlediska politické praxe České republiky. Znamená to tedy, že se nejedná o zcela specifický problém týkající se pouze resortu obrany. Jsou zde však specifika, která situaci dále komplikují. Jedná se zejména o utajování skutečností z důvodu bezpečnosti státu či zvláštní režim nákupu vojenského materiálu. Za zcela zásadní a negativní z hlediska problematiky strategického řízení je možno považovat vliv politických stran případně mocenských skupin uvnitř těchto stran na výkon státní správy obecně. Za klíčovou podmínku pro řešení neuspokojivé situace v oblasti strategického řízení, je na základě analyzovaných případů možno považovat omezení vlivu politických stran na obsazování klíčových funkcí ve státní správě a omezení korupčního prostředí.
|
|
|
Expertní kapacity českých politických stran: případová studie obranné politiky
Bayerová, Anežka ; Němec, Jan (vedoucí práce) ; Vymětal, Petr (oponent)
Diplomová práce se zabývá dosud okrajově probádanou oblastí expertních kapacit českých politických stran, vzhledem k různým organizačním typům vybraných politických stran a hnutí. Práce si klade za cíl zjistit, jakými expertními kapacitami se tyto politické strany obklopují, jak jsou tito experti na svá místa rekrutováni, zda odpovídá jimi dosažené vzdělání a odborné zkušenosti funkci, kterou v odborném orgánu zastávají. Práce je zpracovaná formou případové studie v oblasti činnosti expertních komisí obranné politiky. Text je rozdělen do dvou teoretických a jedné empirické kapitoly. První kapitola se zabývá samotným veřejně-politickým procesem, jeho aktéry a činnostmi. Druhá kapitola již definuje jednotlivé typy politických stran nejdříve z pohledu hlavního proudu politologického studia organizačních typů stran (kádrové, masové, catch-all strany), to doplňuje moderním konceptem strany podnikatelského typu a nakonec je zde uvedena i typologie S. Wolinetze (office-seeking, vote-seeking, policy-seeking strany). Poslední empirická kapitola již představuje samotnou případovou studii zacílenou na čtyři české politické strany (TOP 09, KSČM, ČSSD a politické hnutí ANO 2011) a jejich přístup ke stranické expertíze. Výsledkem práce je porovnání úrovně analytické kapacity napříč zvolenými stranami/hnutími a otestování hypotéz formulovaných v úvodu práce.
|
|
|
Úloha NATO v transatlantické vazbě
Šindelář, Tomáš ; Dubský, Zbyněk (vedoucí práce) ; Konecký, David (oponent)
Práce analyzuje dopady postojů Severoatlantické rady na vnímání vztahů mezi USA a Evropou v 21. století. Úvodní kapitola nejprve ozřejmí, za jakých okolností organizace vznikla a jakou roli, respektive role, v následujících pěti dekádách sehrála. Text naznačuje existenci čtyř dlouhodobějších konstant ve vztazích mezi Spojenci. Jádro práce spočívá v analytické časti, která zkoumá v prvé řadě krátkodobé dopady (vojenské, ekonomické, politické a jiné) konkrétních postojů Severoatlantické rady a jejich promítnutí na percepci transatlantických vztahů, a to jak veřejností, tak v oficiální rovině. Analýza se zaměří celkem na šest situací: 1) reakci Aliance na teroristické útoky z 11. září 2001, 2) roztržku v předvečer americké invaze do Iráku v roce 2003, 3) počátek aliančního angažmá v Afghánistánu v roce 2003, 4) reformy vojenských schopností schválené na pražském summitu v roce 2002, 5) postoj Aliance k protiraketové obraně na summitu v Bukurešti v roce 2008 a konečně 6) návrat Francie do vojenských struktur NATO v roce 2009. V samotném závěru pak bude aplikace poznatků o současné úloze NATO v transatlantické vazbě demonstrována na příkladu nové strategické koncepce NATO, přijáté v listopadu 2010 v Lisabonu.
|
host ::
RSS.